Česká média uvádějí, že kontrakt na pět reaktorů dosáhne až 500 miliard korun. Jaké jsou aktuální investiční náklady na výstavbu jaderných reaktorů nabízených na současném evropském trhu?
Steve Thomas: Podle nabídek v nedávných tendrech v Kanadě, Jihoafrické republice a Spojených arabských emirátech a podle posledních odhadů energetických společností v USA lze usoudit, že cena západních reaktorů, tedy EPR a AP-1000, se pohybuje kolem 5000 euro na kilowatt. Pět reaktorů EPR o výkonu 1600 MW by tedy stálo 40 miliard eur a pět reaktorů AP-1000 s výkonem po 1200 MW by přišlo na 30 miliard eur. V těchto částkách však nejsou započítány úroky z bankovních úvěrů, které se budou u jednotlivých elektráren lišit podle úrovně ekonomického rizika, nicméně náklady se jimi citelně zvednou. Z veřejných zdrojů nelze získat spolehlivé informace o ceně ruského reaktoru MIR 1200.
Lze dnes v Evropě postavit jadernou elektrárnu bez nějaké formy veřejné podpory? A je vůbec taková podpora v souladu s pravidly liberalizovaných energetických trhů?
Steve Thomas: Pravděpodobně dojde ke sporům o to, co je a co není veřejná podpora. Pokud do ní zahrneme každou finanční podporu ze strany spotřebitelů či daňových poplatníků, která umožňuje firmám investovat do projektů, jimž by se jinak vyhnuly, tak by nové reaktory v Evropě bez veřejných podpor nikdo nestavěl. Omezení odpovědnosti provozovatelů jaderných reaktorů za škodu v případě havárie podle Pařížské a Vídeňské úmluvy je jasnou veřejnou podporou, kterou ovšem pravidla evropského trhu připouštějí. Jiná státní pomoc by ovšem byla v rozporu s pravidly evropského trhu.
Nová britská vládní koalice sestavila ambiciózní plán podpory obnovitelných zdrojů a energetické efektivnosti. Současně stanovila, že bude-li investor chtít stavět v Británii jaderné reaktory, musí se obejít bez veřejných garancí a podpory. Myslíte si, že energetické firmy přehodnotí zájem o stavbu reaktorů v Británii?
Steve Thomas: Firmy nezačnou investovat, dokud nebudou mít podepsané dodavatelské smlouvy. Ty ovšem nelze uzavřít dříve, než jaderný dozor posoudí konkrétní typy reaktorů z hlediska bezpečnosti a udělí povolení k výstavbě. Druhou podmínkou je schválené umístění stavby, což ve Velké Británii trvá 3 až 4 roky. Během této doby budou energetické společnosti přesvědčovat vládu, aby jim ekonomickou podporu nabídla. Když ji nedostanou, mohou jednoduše od jaderných plánů ustoupit. Tím by se ovšem vláda dostala do trapné situace, kdy by musela přiznat, že během deseti let, kdy usilovala o další využívání jaderné energie, pouze marnila čas. V zájmu velkých energetických firem je prosadit velké projekty s využitím komplikovaných technologií, které může postavit jen několik společností. Konkurence případných nových hráčů je velmi nepravděpodobná. Naopak s většinou technologií úspor energie a obnovitelných zdrojů mohou pracovat i malé a střední firmy, což otevírá trh s elektřinou dalším podnikům.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii nedávno publikovala scénář, který předpokládá, že jaderné reaktory budou do roku 2050 dodávat až 25 % světové elektřiny, podstatně více než dnes. Jaké změny by musely nastat, aby se scénář IAEA naplnil?
Steve Thomas: Scénář IAEA předpokládá, že instalovaný výkon jaderných reaktorů na světě vzroste na více než trojnásobek – z dnešních 370 gigawattů na 1200 gigawattů. To by vyžadovalo, aby všechny státy, které provozují jaderné elektrárny postavily řadu nových reaktorů a zároveň nahradily stávající, až jim skončí životnost. Země, které se rozhodly ukončit provoz svých jaderných elektráren, by musely toto rozhodnutí změnit. Řada zemí by musela zahájit nový jaderný program.
Můžete odhadnout, jak posilování dolaru nebo rostoucí cena ropy ovlivní cenu jaderných reaktorů?
Steve Thomas: Za posledních deset let vzrostly odhadované náklady na nové jaderné elektrárny v dolarech na šestinásobek. Není ovšem jasné, jaké byly hlavní příčiny tohoto růstu. Oslabení dolaru a prudký růst cen některých materiálů, kterých se při výstavbě jaderných elektráren hodně spotřebuje, mimo jiné oceli a betonu, patří k významným, ale pravděpodobně nikoli rozhodujícím příčinám. S nestabilním kursem dolaru i eura a s výkyvy v cenách materiálů musíme počítat i v příštích letech, což znamená nezanedbatelné riziko pro investory.
Profesor Stephen Thomas přednáší problematiku energetických koncepcí na University of Greenwich, kde je zároveň od roku 2001 vedoucím energetického výzkumu. V období mezi lety 1979 a 2000 pracoval v Programu energetické politiky na University of Sussex. V roce 2001 byl 10 měsíců hostujícím výzkumníkem v Programu energetického plánování na Federální univerzitě v Rio de Janeiru. V roce 1997 pracoval jako člen týmu vytvořeného Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj za účelem posouzení ekonomické náročnosti návrhů náhrady jaderné elektrárny v Černobylu. Byl rovněž členem mezinárodního panelu, který zřídilo jihoafrické ministerstvo energetiky k posouzení technické proveditelnosti a ekonomické životaschopnosti nového jaderného reaktoru PBMR. Pracoval také v nezávislém týmu angažovaném brazilskou společností Eletronuclear kvůli posouzení ekonomiky dostavby jaderné elektrárny Angra dos Reis 3. Průběžně publikuje k tématu ekonomiky jaderné energetiky.