Hermann Sch
eer byl německý politik. Inicioval vznik sdružení na podporu solární energetiky (EUROSOLAR), přispěl také k založení Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA). Od popularizace příležitostí solární energetiky a tvorby legislativních opatření na podporu zelené energetiky postupně přesunoval svou pozornost na proměnu celosvětové energetiky. Své úvahy popsal v knize Energy autonomy. Průmyslový svět vidí jako lenocha uspokojeného spalováním „levných“ fosilních paliv, ale zavírajícího oči energetickou závislostí na politicky nestabilních regionech, tenčícími se zásobami zdrojů a důsledky globálních změn podnebí. Zelená energetika a decentralizovaný systém jsou podle Scheera šancí, jak se můžeme zbavit závislosti na fosilních a jaderných dinosaurech.
Právě tyto myšlenky Hermanna Scheera položily základ dokumentárního filmu režiséra Carla A. Fechnera: 4. Revoluce: energetická soběstačnost. Film ukazuje, jaké mám svět možnosti přepnutí na zásobování 100% obnovitelnými zdroji v příštích 30 letech.
Střet paradigmat
V úvodu filmu představí Fechner střet různých světů a základních paradigmat: do noci zářící Los Angeles, chudé Mali bez elektřiny, politika Herman Scheera rozhořčeného nad nesmyslným uvažováním developerů pomíjejících možnosti efektivních budov („Stejně, jako je dnes v civilizovaných městech zakázáno házet odpadky na zem, mělo by být zakázán
o zanechávat po sobě emise,“ neváhá si Scheer přisadit na adresu špatně koncipovaný ch mrakodrapů) a nad možnostmi čisté energetiky pochybujícího Faitha Birola z Mezinárodní energetické agentury (IEA).
Hlavní ekonom z konzervativní energetické agentury dostává v zápětí odpověď v konkrétních příkladech: dánský region s 50 tisíci obyvateli pokrývá spotřebu čistě ze zelených zdrojů. Kombinace větrných elektráren, bioplynových stanic nebo solárních panelů zajišťuje dostatek elektřiny, tepla i pohonných hmot. Obdobné řešení může přinést vůbec první elektřinu do města v Mali: solární panel na střeše osvobodí práci porodních asistentek od tmy nebo svícení baterkou.
Staré versus moderní
Přechod od centralizovaných velkých elektráren, rafinerií, (nad)národních energetických systémů k zdrojům na úrovni rodin, vesnice, regionu nebude snadný. To v dokumentu přiznávají i zastánci zelené ekonomiky. Velké riziko vidí Hermann Scheer v politickém systému, který se „příliš podřídil zájmům energetického sektoru.“ Velcí hráči se nebudou chtít zdát svých trhů. Společnost Exxon Mobile například v roce 2008 vydělala tolik, že by ze zisku uživila 546 milionů lidí v Africe.
Rychlost, jakou se svět zbaví závislosti na fosilním světě, bude záležet na nástupu inovací. První vlaštovky jsou již na světě: zařízení pro ukládání energie pomohou k vytvoření dalších energeticky soběstačných regionů, pokroky v elektromobilech dávají šanci na dostupné a levné auto poháněné obnovitelnou elektřinou, efektivní budovy s pasivn
ími prvky spoří energii na topení, chlazení či dokonce při vaření.
Právě budovy – zejména modernizace starých domů – jsou prvním důležitým krokem k přechodu na čistě obnovitelný systém. Dobře a důkladně zateplená budova dokáže ušetřit až 80 % energie. Izolaci lze doplnit malou kogenerační jednotkou nebo solárními panely na střeše a dům se může stát i energeticky soběstačným. Jak doplňuje Hermann Scheer „Tento koncept znamená, že 40 % celkové dnešní spotřeby energie bude možno pokrýt soběstačně.“
Solární revoluce od Šanghaje po Bangladéš
Nejdynamičtěji se rozvíjející technologií je sluneční energetika. Možnosti fotovoltaických panelů přibližuje doktor Shi z Suntech Power: „Můžeme dosáhnout parity sítě velmi rychle. Například: zvýšíme-li účinnost o 1 %, snížíme náklady o 6 %. Proto se domnívám, že během příštích 5 let bude cena solární elektřiny stejná jako dnešní cena za elektřinu.“ S pomocí obnovitelných zdrojů lze také překonat skutečnou krizi: energetickou i klimatickou, dodává Shi.
Fosilní průmysl se nevzdá snadno. Ekonom Birol z IEA v dokumentu vypočítává, kolik by se mělo postavit nových uhelných elektráren schopných ukládat uhlík pod zem. Jenže to nebude rozhodně levné: náklady na ukládání oxidu uhličitého se pohybují okolo 150 miliard euro ročně. Hermann Scheer pak logicky otevírá otázku, zda mají podobně nejisté investice smysl, když během příštích 30-40 let dojde k dynamickému růstu obnovitelných zdrojů a sám si odpovídá: „Je to trik, zdržovací argument, pokus jak se zachránit před obnovitelnými zdroji.“
Logicky však i zelená energetika bude něco stát. Model financování (zejména pro rozvojový svět) nabízí nositel Nobelovy ceny a bankéř Muhammad Yunus. Jeho banka pomocí mirko-úvěrů zajistila instalaci až 400 tisíc solárních systémů ve venkovských oblastech Bangladéše.
Ekologické výzvy
Životní pouť Hermanna Scheera skončila náhle v říjnu minulého roku. Jeho myšlenky a názory však žijí dál v jeho knihách, nebo právě filmu 4. Revoluce: energetická soběstačnost. Akutální příležitostí, jak se s filmem seznámit, je sekce Ekologické výzvy v rámci festivalu Jeden svět, připravená ve spolupráci Hnutí DUHA a Člověka v tísni.
Podrobnosti a program naleznete na www.velkavyzva.cz, nebo přímo na festivalových stránkách Jeden svět.