Reklama
 
Blog | Martin Sedlák

Budoucnost zákopové války o úložiště

Zástupci obcí a veřejnosti z lokalit vytipovaných pro budoucí umístění hlubinného úložiště řadu let požadují zásadní změnu přístupu státu. Jednoduše chtějí, aby začal respektovat jejich názor. Jejich jasnou podmínkou dalších jednání je nastavení transparentního procesu s nepřekročitelným právem obcí a kraje odmítnout úložiště v daném regionu. Pražští úředníci požadavky z regionů odmítají s odkazem na nemožnost zanést právo veta obcí do české legislativy. Hnutí DUHA a sdružení Calla proto zadaly právní analýzu, jejímž úkolem je připravit návrhy na změnu legislativy. V ní Ekologický právní servis (EPS) navrhuje způsoby, kterými lze postavení obcí posílit.

 

 

Současné možnosti obcí

Vhodné místo pro trvalé úložiště nelze najít bez průzkumných geologických prací. Již od samého počátku jde tedy o významný zásah do území obcí. Současné zákony však nedávají obecním samosprávám prakticky žádné možnosti, jak provádění průzkumu a na něj navazující činnosti na svém území odmítnout. I když se mohou účastnit řízení o stanovení průzkumného území – pokud se týká jejich katastru – a v něm navrhovat podmínky provádění těchto prací, konečné slovo má však ministerstvo životního prostředí. Pokud se pak po průzkumu ukáže, že je lokalita vhodná, nemůže už obec výstavbě úložiště zabránit – i kdyby většina obyvatel byla proti výstavbě.

Právo veta odblokuje konflikt

Rozdílné názory na přípravu úložiště naštěstí stále neeskalovaly. Proto je dobré rozhlédnutí po jiných evropských státech a případná inspirace. Výsledky takového průzkumu mohou být pro řadu lidí překvapivé. Nejdále jsou totiž státy, které se nebojí demokracie i v takto ožehavých otázkách. Ve Skandinávii mají obce dokonce právo veta a k zablokování procesu výběru místa pro úložiště nedošlo. Právě severské státy jsou země, které při budování úložiště došly nejdál. Se souhlasem veřejnosti byly vybrány lokality a již v nich probíhají průzkumy.

Pokud by bylo i českým obcím přiznáno právo na spolurozhodování o umístění úložiště, přinese to řadu výhod. Dojde tak například k faktickému zrovnoprávnění obcí vůči ostatním subjektům v procesu vyhledávání a povolování vybraných jaderných zařízení. Tento krok vyrovná handicap obcí vůči ekonomicky a politicky podstatně silnějšímu subjektu – státu. Státní úředníci začnou brát obce jako skutečné partnery, které nelze opomíjet.

Reklama

Zapojení obcí do procesu umisťování úložiště

Určitá účast obce v procesu umisťování úložiště je umožněna již současnou právní úpravou. Stále však existují fáze (resp. správní řízení), v nichž obec výše uvedené úkoly plnit nemůže, protože nemá postavení účastníka (včetně řízení podle atomového zákona). Jenže tyto části jsou právě ty klíčové. Řešení by mohlo spočívat právě v zahraniční inspiraci. Právo veta by pak v souladu s českou legislativou náleželo zastupitelstvu. V případě, že by zastupitelstvo nechtělo ve věci přijetí úložiště na katastru obce rozhodnout samo, umožňuje mu zákon také uspořádat místní referendum. Obyvatelé by měli možnost „rozhodnout“ o použití práva veta. Místní referendum je již dnes právně závazné.

Konstrukce institutu práva veta obce

Veto by podle právních analýz EPS mělo být definováno jako právo obce, jejíž území je dotčeno návrhem na umístění úložiště. Takto úzce omezené veto jen minimálně zasahuje do českého právního řádu, který by se v případě návrhu obecného veta obce musel měnit daleko výrazněji. Určitý problém může nastat v situaci, kdy některé obce v lokalitě s umístěním úložiště právo veta neuplatní (např. proto, že se záměrem umístit úložiště souhlasí) a jiné by naopak úložiště vetovaly. Pak nelze dát přednost obci třetího stupně před „obyčejnou“ obcí prvního stupně, neboť by šlo o zásadní popření zákona o obcích. Řešením je respektovat právo veta každé obce, byť dotčené jen „částečně.“ Pokud by se stát nedokázal dohodnout se všemi dotčenými obcemi v dané lokalitě, měl by od svého záměru ustoupit.

Kam právo veta umístit?

Existují dva přístupy možného zapojení práva veta do naší legislativy. Prvním je fáze koncepční, tedy etapa, kdy se o umístění úložiště teprve jedná. V tomto stádiu lze vložit právo veta dotčené obce do projednávání politiky územního rozvoje. Politika je závazná pro navazující územně plánovací dokumentaci (zásady územního rozvoje kraje a územní plány obcí), které nesmí být s politikou územního rozvoje v rozporu. Druhou možností je pak novelizace atomového zákona. Změnou příslušných paragrafů by bez předchozího souhlasného stanoviska obce k přípravě úložiště včetně průzkumných prací nesměla Správa svou činnost na jejím území zahájit. Nevydání souhlasného stanoviska lze chápat jako uplatnění práva veta dotčenou obcí.

Ve fázi realizační (ve které je o umístění úložiště na konkrétním území již rozhodnuto a která se tedy zabývá podmínkami výstavby, technickým řešením apod.) je nejvohdnější umístit právo veta do řízení dle atomového zákona. Pro zajištění práva veta stačí novelizovat § 14 atomového zákona, nově tak bude účastníkem řízení i obec. Bez vydání povolení totiž nelze úložiště umístit.

Existují tedy minimálně dva způsoby, které řeší posílení postavení obcí. Ať již vybereme zapojení obcí přes projednávání Politiky územního rozvoje nebo vložení práva veta do atomového zákona dojde k výraznému posílení postavené obcí a státní úřady je začnou brát jako rovnocenné partnery.

****

Text vytvořen využitím kompletní právní analýzy zpracované Mgr. Petrem Boudou, Mgr. Jiřím Nezhybou, (Ekologický právní servis) a informačního listu vytvořeného ve spolupráci s Hnutím DUHA a sdružením Calla.